prof. Ing. František Šolc, CSc.

Vysokou školu jsem končil v roce 1964 a rozhodoval jsem se mezi tehdy rodící se číslicovou technikou nebo automatizací a teorií řízení. Výpočty ve své diplomové práci jsem dělal na počítači URAL. 32 doutnavek na hlavním panelu, filmová páska, na kterou se děroval program a kterou bylo potřeba po každém přehrání opravovat, mě tehdy od číslicové techniky odpudily. Můj skvělý učitel, prof. Švec, mě přijal na rodící se Katedru automatizace a měřící techniky na FE VUT a já jsem se věnoval teorii řízení. Teorie řízení a její aplikace do praxe mě bavila mj. i svou pestrostí. V laboratoři systémů a jejich řízení jsme se snažili studentům ukázat aplikaci teorie na řízení hydraulických, tepelných i mechanických systémů. No a časem došlo i na roboty a robotiku.

V roce 1990 se mi podařilo lacino získat 2 vyřazené průmyslové roboty ASEA IRb6. To byla zajímavá práce naučit jednoho z nich, jmenoval se Olda, aby se podepsal. Ovšem mladší kolegy zajímala více mobilní robotika, a tak vznikl náš první mobilní robot UTAR a myšlenka aplikace teleprezence při jeho řízení. Zároveň jsme postavili tým „fotbalových“ robotů RoBOHEMIA, který se v letech 2002–2005 umísťoval v evropských soutěžích vždy na medailových místech. Snad největším úspěchem však bylo první místo našeho kolektivu v celosvětové soutěži záchranných robotů na soutěži ROBOCUP v roce 2003. Tam zvítězil pokračovatel robota UTAR, robot ORPHEUS. Mám radost z toho, že robotika na mém bývalém pracovišti stále kvete a že můžu přispět k úspěchu výstavy ROBOT2020.

Z novin jsem se dočetl, že jsem se snad díky přiměřené sportovní aktivitě dožil „požehnaného“ věku. Tak se těším na další kilometry pěšky, na kole, na lyžích a vůbec, že ke sportu a technice přivedu ještě i své pravnoučky.